na Blog.cz

Stáhnul jsem si jeden fakt moc šikovnej program na úpravu fotek. Hned jsem ho vyzkoušel a upravil čtyři fotky "kolejí"

Svět se zastavil, když začalo pršet

Stál jsem na semaforu, kde svítila jen červená

Chtěl jsem se vrátit do ráje, z něhož jsem odešel

Tam kde slunce pozdě zapadá

Samota je špatný společník

Deprese, alkohol a kokain

Nic smysl tu nedává

Když bílí prášek k nosu si strkám

Jako by mi došla slova

Punk miluju srdcem i duší

Celý zkoksovaný hledím na svět

A ten pohled se mi hnusí

Drogy, sex a Rock ´n´ Roll

Takový život já žil

Ale hnulo se ve mně svědomí

Že život přeci za to stojí

Nikomu bych nepřál období

Jakým jsem si musel projít

Odvahu, lásku a trochu pokory

Sbírám celou tu dobu

Snažím se myslet pozitivně

A za záda hážu svou velkou zlobu

Dneska jsem na netu z nějakého (záhadného) důvodu pomalu 4 hodiny bez ustání. Měl jsem sice nějakou práci, ale tu už jsem udělal. Teď tu sedím, šeredně se nudím a čekám až se mi stáhne Sims 2. Ale k věci..

Jelikož nemám co dělat, pravidelně aktializuju hlavní stránku blog.cz a kliknu na všechny odkazy v "nejnovějších článcích".

Jsem přímo zhnusenej, co všechno blogeři zveřejňují. To, že se drřve každý bloger snažil přepixelkovat druhého blogera, na to už jsem si zvykl. Ale to na, co narážím teď, je fakt síla.

Mám tu dotaz od Borůvkovýho Mufinu. Jde o poslední 2 články ZDE a ZDE a serii Hnilobného Rozkladu. Ve všech píšu o svém "malém" problému jménem závislot, kterou jsem ovšem (tedy doufám) zdárně překonal.

Bylo mi řečeno, že závislot na lécích nemůže vzniknout. Psychická potřeba brát jakékoliv léky vznikne a vy si to někdy ani nevšimnete. S fyzickou potřebou už je to jiný. Vzniknout může taky, ale většinou je to způsobeno právě psychickou potřebou, jež se začne projevovat nervozitou, neutálým pohybem a dalšími přiznaky doprovázející absťák, ve chvíli kdy vám to zasraný svinstvo dojde. Když toto nastane, dá se potom hovořit už o úplné závisloti a tam jsem se dostal.

Toto je dodatek k TT, které jsem psal ve středu ZDE. Tento dodatek píši na základě Vašich komentářů.

Vše, co jsem napsal v předchozím článku, je pravda. To jsou právě ti moji démoni, o kterých tak často píšu.

Byl jsem závislý. Závislý na "chemii". Ibalgín, kynedril, paralen, léky na spaní. Prostě všechny pilule, co jsem kdy našel, dostal či koupil, jsem spolikal.

Proto jsem napsal "MAČÍM SI SRDCE VE HNILOBNÉM ROZKLADU SVÉ DUŠE". Je to odkaz všem drogově zavislým, kteří se dodnes perou se svými démony.

Vše v této povídce je založeno na pravdě. Ty stavy, co v povídce popisuji, jsem sám prožil. Vím prostě o čem mluvím.

Kvůli drogám, je ze mě, to co je. Psychicky nemocný člověk, který se cpe antidepresivy, aby zapoměl na minulost a na démony. Člověk, který bere prášky na spaní, aby vůbec mohl alespoň v klidu spát.

Nejsem na to hrdý. Párkrát jsem ujel. O to víc mě to bolí.

To,co bylo napsáno v minulém článku, není návod (nezkoušejte to, může Vás to stát i život). Je to zpověď, sice v jiném smyslu, ale takový já prostě jsem. Místo, abych varoval, provokuji.

Ničil jsem si zdravý, abych se odprostil od reality a teď neumím číst. Nejsem na to hrdý.